O kostele

Kostel Panny Marie pod řetězem stojí v srdci nejstaršího dochovaného řádového okrsku na světě. Johanité zde ve druhé polovině 12. století postavili u paty Juditina mostu trojlodní románskou baziliku; její existenci dokládá listina papeže Lucia III. z 23. října 1182. Název „pod řetězem“ se vykládá buď řetězem, jímž se na noc uzavírala brána komendy či mostu, nebo řetězem přehrazujícím řeku při vybírání cla.

Stavba

Gotická přestavba začala patrně v první polovině 14. století: vznikly dvě věže a chór, hlavní loď však nikdy dostavěna nebyla. Dnešní kostel je tak jen chórem zamýšleného gotického chrámu. Prostor mezi věžemi a kostelem je nádvořím, kde býval řádový hřbitov, a na severní zdi paláce jsou dosud patrné arkády románské baziliky. Gotická předsíň mezi věžemi pochází z doby kolem roku 1400.

Po zpustošení husity roku 1420 a po požáru roku 1503 byl kostel obnovován a v letech 1591–1611 renesančně upraven. Raně barokní podobu získal za velkopřevora Rudolfa hraběte Colloredo-Wallsee: práce začaly roku 1645 a po přerušení švédskou okupací Malé Strany byly dokončeny v letech 1654–1655 (stavitelé Santino de Bossi a Carlo Lurago). Klenby nesou štukovou výzdobu italských štukatérů.

Oltáře a umělecká díla

Hlavní oltář, dokončený roku 1741, nese oltářní obraz Karla Škréty z doby kolem roku 1651. Zobrazuje řádové rytíře s velmistrem, nad nimiž se zjevuje Panna Maria s Jezulátkem a sv. Jan Křtitel. Podle věže opevnění v pozadí jde o obranu Malty roku 1565, nikoli o bitvu u Lepanta, jak se často uvádí. Sochařskou výzdobu hlavního oltáře a anděly po jeho stranách vytvořil patrně Jan Petr Wenda, z jehož dílny pochází i kazatelna.

V kostele je deset oltářů. V kapli sv. Jana Nepomuckého, kde byl podle tradice světec roku 1393 zadržen, se dochovaly fragmenty gotických fresek z druhé poloviny 13. století. Kaple sv. Jana Křtitele, patrona Řádu, má oltářní obraz Antonína Stevense ze Steinfelsu z roku 1660. Nejstarším obrazem kostela je Kojící Matka Boží se sv. Annou a sv. Janem Křtitelem z konce 16. století. V kapli sv. Barbory je pozdní dílo Karla Škréty Stětí sv. Barbory z let 1671–1674.

Pozornost zaslouží také mramorová socha velkopřevora Rudolfa Colloredo-Wallsee od Emanuela Maxe, postavená v kostele roku 1857, vitráže v presbytáři z roku 1850 a barokní varhanní skříň z roku 1720. Kostel je bohatý na heraldickou výzdobu a náhrobníky řádových představitelů a dobrodinců; nejstarší náleží převorovi Petrovi, jemuž papež Bonifác IX. roku 1395 udělil právo užívat pontifikálie.

Dnes

Od roku 2004 je kostel řádovým kostelem, v jehož čele stojí rektor. Slouží se v něm pravidelné bohoslužby a konají se zde koncerty duchovní a klasické hudby. Vstup je z Lázeňské ulice branou mezi věžemi.

Zdroj: Milan M. Buben, Chrám Panny Marie pod řetězem a Velkopřevorský palác. Dějiny a průvodce, Praha 2026.